VSTUPNÍ SCHODIŠTĚ
Prohlídka začíná na monumentálním schodišti, které je hlavní tepnou Arcibiskupského paláce. Zajímavostí je, že mu bylo věnováno celé samostatné křídlo rezidence a kráčela po něm celá řada historických osobností od Marie Terezie a Františka Josefa I. až po Tomáše Garrigua Masaryka nebo papeže sv. Jana Pavla II. Pravděpodobně od doby arcibiskupa Leopolda Prečana (v úřadu 1923-1947) je střeží dvojice mramorových lvů. Dominantou schodiště je sousoší sv. Cyrila a Metoděje z roku 1843 od významného českého sochaře Emanuela Maxe (1810-1901). Jeho objednavatelem nebyl nikdo jiný než císař Ferdinand Dobrotivý (vládl 1835-1848). Výzdobu schodiště realizoval malíř Jano Köhler (1873-1941).
V tomto hlavním komunikačním prostoru se návštěvníci mohou potkat s významnými hosty, kteří tudy prochází stejně jako návštěvy před stovkami let. Mohou mít také štěstí na setkání s úřadujícím arcibiskupem a jeho pomocným biskupem nebo generálním vikářem, zaměstnanci arcibiskupství či s řádovými sestrami Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže, které v paláci pobývají a podílejí se na provozu paláce.
CHODBA I. PATRO
Chodba v 1. patře je dnešní hlavní spojnicí mezi soukromými prostory arcibiskupa a reprezentačními sály, které tvoří jádro průvodcovského okruhu. Nachází se zde nejen portrétní galerie dcer Marie Terezie a císařského páru, ale také portrét bývalého kapitulního děkana Leopolda Podstatského z Prusinovic (1717-1776), který sehrál klíčovou roli v uzdravení jedenáctiletého Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1791) z neštovic.
PREČANOVA KNIHOVNA
Prohlídka Reprezentačních sálů začíná v Jubilejní knihovně, založené roku 1939 arcibiskupem Leopoldem Prečanem u příležitosti jeho padesátého výročí kněžského svěcení. V knihovně najdeme pět až šest tisíc svazků v různých jazycích. Mezi nimi se nachází i vzácná sbírka biblí, kterou Arcibiskupství olomouckému daroval páter Jan Mrva (1913-1992), nebo kompletní první vydání Ottova slovníku naučného.
SLAVNOSTNÍ SÁL
Největší sál rezidence s bohatou štukovou výzdobou od olomouckého sochaře a štukatéra Josefa Hladíka (1874-1948) slouží dnes ke konání společenských a kulturních akcí, nebo k setkávání zaměstnanců olomouckého arcibiskupství. Zhruba od poloviny 19. století sloužil jako velká jídelna, která mohla hostit až několik desítek hostů. Slavnostní recepce se zde účastnil například Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, nebo papež sv. Jan Pavel II. Roku 1947 zde po Benešově boku obědval i tehdejší předseda vlády Klement Gottwald. V čele sálu se nachází portrét olomouckého arcibiskupa Rudolfa Jana kardinála Habsbursko-Lotrinského (v úřadu 1819-1831), který se zasloužil o rozvoj Olomouce a mimo jiné jej pojilo blízké přátelství s Ludwigem van Beethovenem (1770-1827).
TRŮNNÍ SÁL
Trůnní sál sloužil v minulosti jako jídelna, později byl olomouckými arcibiskupy používán jako Audienční sál. Svůj název získal podle významné události, která se zde odehrála roku 1848. Císařská rodina se tehdy rozhodla prchnout z Vídně před revolucí a jako své sídlo si vybrala pevnostní město Olomouc. Právě v tomto sále nastoupil 2. prosince na trůn teprve osmnáctiletý císař František Josef I. a vládl odtud celé monarchii až do května 1849. Olomouc byla po tuto dobu centrem celého Rakouského císařství.
ZLATÝ SÁL
Sál sloužil v minulosti jako salon pro odpočinek a zábavu. V 19. století zde byl dokonce umístěn biliárový stůl, na němž si nejspíš zahrál i císař František Josef I., nebo ruský car Alexander I. Salon dokládá sběratelskou činnost olomouckých arcibiskupů, zejména uměnímilovného Leopolda Prečana. Kromě habánské keramiky a italské majoliky je ve sbírkách hojně zastoupeno i historické sklo. Z něj vyniká především pozoruhodné benátské sklo ve tvaru skutečných i fantaskních zvířat.
KAPLE
Kaple sloužila v minulosti arcibiskupovi a jeho návštěvám k soukromé modlitbě či zpovědi. Zajímavostí je, že kapli zaslepili při úpravách v 19. století brokátovými tapetami a znovu byla objevena až v 80. letech minulého století při jejich obnově. Při této příležitosti došlo také k odkrytí fragmentů nástěnných barokních maleb, jež jsou dnes skryty pod tapetami.
ČERVENÝ SÁL
Sál, který dříve sloužil jako Přijímací salon, upravil do moderního stylu rokoka biskup Ferdinand Julius kardinál Troyer (1745-1758), a to u příležitosti návštěv Marie Terezie v letech 1748 a 1754. Roku 1805 se salon stal místem strategické porady rakouského císaře Františka (bratra pozdějšího arcibiskupa Rudolfa Jana) a jeho spojence ruského cara Alexandra před bitvou Tří císařů u Slavkova. Návštěvníci si zde aktuálně mohou prohlédnout část kolekce stříbrného nádobí a porcelánového jídelního servisu z 19. století, která byla využita při instalaci slavnostní pětimetrové tabule pro 12 hostů.
ZELENÁ LOŽNICE
Sál v minulosti měnil svou funkci a často byl i dějištěm významných jednání. Proto pamatuje podpis tzv. Olomouckých punktací. Jednalo se o smlouvu, neboli vyrovnání mezi Pruskem, Ruskem a Rakouskem, podepsanou v listopadu 1850, která zaručovala Rakousku přední postavení v tzv. Německém spolku, jenž částečně nahrazoval funkci zaniklé Svaté říše římské. Kromě toho byl sál propůjčován významným návštěvám. Přespal zde například poslední rakouský císař Karel I., nebo českoslovenští prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš.
ROKOKOVÝ KABINET
Sál byl v minulosti využívaný jako toaletní pokoj, později jako pracovna a spolu se Zelenou ložnicí tvořil malý apartmán. Dnes zde najdeme drobné předměty ze sbírek olomouckých arcibiskupů, ale i předměty běžné denní potřeby, jako jsou bohatě zdobené kalamáře a psaní soupravy, nebo historická kalkulačka.
VÝSTAVNÍ SÁL
V posledním sále prohlídkového okruhu se konají krátkodobé výstavy. Výstavu je možno navštívit i samostatně mimo prohlídkovou trasu, podle aktuálních možností personálu, nebo po předchozí domluvě. Aktuální informace vždy obdržíte na pokladně.
