Oficiální sídlo olomouckých biskupů a arcibiskupů, místo, kudy kráčely dějiny, i budova, která hostila mnoho významných osobností – to vše je Arcibiskupský palác v Olomouci, významný příklad barokní palácové architektury na Moravě.
Původní renesanční palác začal v místě dnešní rezidence stavět biskup Stanislav Thurzo na počátku 16. století a v díle pak pokračovali jeho nástupci. Třicetiletá válka a také požár v r. 1661 ovšem budovu vážně poškodily a biskup Karel II. Liechtenstein-Castelcorn proto nechal rezidenci v letech 1664 až 1669 přestavět v barokním slohu a výrazně rozšířit. Dnešní podobu pak objekt získal během přestavby po požáru na počátku 20. století.
Dvoupatrová budova s bohatě zdobeným neobarokním průčelím a trojicí barokních portálů je uspořádána kolem dvou uzavřených nádvoří. V prvním patře paláce se dochovalo několik reprezentačních sálů s bohatou uměleckou výzdobou rokokovou, empirovou i neobarokní a také dobový mobiliář.
Právě tyto místnosti byly dějištěm řady významných historických událostí – r. 1805 se v nich před bitvou u Slavkova radili ruský car Alexandr a rakouský císař František, v r. 1848 zde abdikoval rakouský císař Ferdinand V. Dobrotivý a na trůn nastoupil jeho synovec František Josef I. a r. 1850 byla v paláci uzavřena důležitá mírová smlouva mezi Rakouskem a Pruskem, tzv. Olomoucké punktace.
Reprezentační místnosti však hostily i mnohé další významné osoby, mezi nimi císařovnu Marii Terezii, pařížského arcibiskupa Jeana kardinála Verdiera, papeže sv. Jana Pavla II. či prezidenty T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Václava Havla i jeho nástupce. Tyto sály také tvoří hlavní část prohlídkového okruhu zpřístupněného veřejnosti, do něhož mimoto patří i místnost pro krátkodobé výstavy.
Arcibiskupský palác je tedy jedinečný komplex vytvořený historií a osobnostmi, které daly paláci autentickou a živou atmosféru historického prostoru.
Palác sloužil a slouží jako obytný prostor a je v něm zachováno vybavení v dobovém kontextu užívání a v autentickém prostoru, pro který bylo vytvořeno. Přestože jsou historické sály doplněny o výstavní exponáty, jedná se o jedinečný soubor, který není pouze uměle vytvořenou a seskupenou expozicí muzea. Jeho prostory spíše zapadají do kontextu obytných sídel jako jsou hrady a zámky, jež mají svou historickou kontinuitu a plynulou proměnnost v čase historie. Jeho cena byla utvářena po mnoha staletí jedinečnou historií a událostmi, které na něm zanechaly stopy.