Zajímavosti / Osobnosti

Sv. Cyril a Metoděj

Národní světci, kteří jsou spjati s počátky křesťanství, kultury, jazyka, písemnictví, ale i práva na našem území. Sv. Jan Pavel II. je roku 1980 prohlásil za spolupatrony Evropy. Význam bratří pro náš národ si každoročně na počátku prázdnin připomínáme na Velehradě, kde se konají Dny dobré vůle.

Leopold Antonín Podstatský z Prusinovic (1717–1776)

Kapitulní děkan, který byl roku 1767 hostitelem proslulého hudebního skladatele W. A. Mozarta ve své rezidenci – bývalém kapitulním děkanství (dnešním Arcidiecézním muzeu na Václavském náměstí).

Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791)

Geniální hudební skladatel W. A. Mozart v jedenácti letech přečkal v Olomouci epidemii černých neštovic, která roku 1767 vypukla ve Vídni. Během olomouckého pobytu dokončil 6. symfonii F dur.

Marie Terezie (1717–1780)

Česká a uherská královna, arcivévodkyně rakouská navštívila město Olomouc dvakrát. Roku 1748 si se svým chotěm Františkem Štěpánem I. Lotrinským prohlédli Klášterní Hradisko a zavítali také na nedaleký Svatý Kopeček. Roku 1754 se pak účastnili slavnostního vysvěcení dokončeného čestného sloupu Nejsvětější Trojice. Kardinál Troyer nechal před návštěvou císařského páru stavebně upravit tzv. „Císařský sál“ arcibiskupské rezidence.

Rudolf Jan kardinál Habsbursko-Lotrinský (1788–1831)

Vnuk Marie Terezie, arcivévoda rakouský, korunní princ uherský a český, kardinál, arcibiskup olomoucký v letech 1819 až 1831, žák Ludwiga van Beethovena, nadšený skladatel a nadaný hudebník, podporovatel průmyslu, milovník umění a knih, zdatný malíř, kreslíř a všímavý zahradník.

U vídeňského dvora se zasadil o návrat univerzity do Olomouce (1827) a inicioval výsadbu stromořadí, které se stalo základem městských parků a sadů (tzv. Rudolfova alej ve Smetanových sadech). Podílel se na rozkvětu divadelnictví a věnoval značnou sumu na stavbu budovy městského divadla na Horním náměstí (1830, současné Moravské divadlo Olomouc). Roku 1828 založil vítkovickou huť (válcovnu železa), z níž se posléze staly slavné Vítkovické železárny. V olomoucké rezidenci pořádal každotýdenní koncerty přístupné veřejnosti.

Arcibiskup Rudolf Jan zemřel v Badenu u Vídně. Pohřben byl v kapucínské hrobce ve Vídni. Jeho srdce bylo uloženo v kryptě olomoucké katedrály sv. Václava

Ludwig van Beethoven (1770–1827)

Hudbě a kompozici vyučoval pozdějšího olomouckého arcibiskupa Rudolf Jan Habsburského, který se stal jeho mecenášem. Monumentální dílo Missa solemnis (op. 123) složil Beethoven k intronizaci Rudolfa Jana v olomoucké katedrále sv. Václava. Dílo bylo ovšem dokončeno až o několik let později. V majetku olomouckého arcibiskupství se dochoval tzv. Hammerklavier, na který hrával Rudolf Jan a pravděpodobně i jeho učitel L. van Beethoven.

Ferdinand V. Dobrotivý (1793–1875)

Poslední český korunovaný král se vlády vzdal v olomouckém arcibiskupském paláci v revolučním roce 1848.

Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937)

První československý prezident zavítal do olomouckého Arcibiskupského paláce roku 1921, kde byl hostem arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana.

Jean kardinál Verdier (1864–1940)

Arcibiskup pařížský v letech 1929 až 1940 byl papežem Piem XI. vyslán do bývalého Československa, kde byl jeho přímým zástupcem (kardinálem-legátem) na Prvním celostátním sjezdu katolíků v Praze, který se konal ve dnech 27. až 30. června 1935.

Po skončení kongresu zavítal do Olomouce, kde byl hostem arcibiskupa Leopolda Prečana (na stolci 1923 až 1947). Kardinál Verdier zavítal do nově postaveného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně, poutního chrámu na Svatém Kopečku a olomouckého dómu, kde se pomodlil, tak jako roku 1995 učinil i sv. Jan Pavel II. Kardinál Verdier se následně zastavil v Kroměříži, na Svatém Hostýně a Velehradě.

Edvard Beneš (1884–1948)

Československý prezident se v arcibiskupské rezidenci roku 1947 zúčastnil recepce u příležitosti oslav obnovení olomoucké univerzity po druhé světové válce.

Václav Havel (1936–2011)

Disident, dramatik, poslední československý prezident a první prezident České republiky pobýval v rezidenci olomouckých arcibiskupů roku 1990, kdy převzal čestný doktorát zdejší univerzity.

Sv. Jan Pavel II. (1920–2005)

Arcibiskup krakovský, vl. jménem Karol Wojtyła, stál v čele katolické církve v letech 1979–2005. Zasloužil se o zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Roku 1989 svatořečil sv. Anežku Českou. Proslul jako papež cestovatel (dnešní Českou republiku navštívil třikrát), zavedl světová setkání mládeže. Pohřben je v bazilice sv. Petra a Pavla v Římě, kanonizován byl v roce 2014. V arcibiskupské rezidenci nocoval roku 1995, kdy v Olomouci svatořečil Zdislavu z Lemberka a jediného světce olomoucké arcidiecéze Jana Sarkandra.

Josef Hladík (1874–1948)

Olomoucký štukatér, sochař, medailér, divadelní ochotník, provozovatel olomouckých kin a restaurátor realizoval novou výzdobu Slavnostního sálu arcibiskupské rezidence po požáru na počátku 20. století. Jeho slavný štukatérský ateliér se nacházel na třídě Svornosti.

Události

Bitva tří císařů (1805)

V tzv. Císařském sále arcibiskupské rezidence se radili rakouský císař František s ruským carem Alexandrem před bitvou u Slavkova, kde pod velením Napoleona Bonaparte zvítězila francouzská armáda.

Olomoucké punktace (1850)

Mírová dohoda (tzv. Olomoucké punktace) byla dojednána mezi Rakouskem, Pruskem a Ruskem v zeleném salonku arcibiskupské rezidence.

Svatořečení Zdislavy z Lemberka a Jana Sarkandra (1995)

V květnu 1995 byli v Olomouci na seznam světců uvedeni Zdislava z Lemberka (1220?–1252) a Jan Sarkander (1576–1620).

V arcibiskupské rezidenci se po kanonizační mši svaté konala slavnostní recepce za účasti papeže sv. Jana Pavla II.

Sv. Jan Sarkander je mučedníkem zpovědního tajemství. Studoval v Olomouci, Praze a Štýrském Hradci. V roce 1609 byl v Brně vysvěcen na kněze. Žil ve složité době třicetileté války a těžkých náboženských sporů. Po návratu z pouti k Panně Marii Čenstochovské upadl do podezření, že na Moravu pozval polské vojsko. Po zajetí byl v poutech přiveden do Olomouce a ve vězení vyslýchán. Nepřestal se modlit ani v krutých bolestech mučení: listy modlitební knihy obracel jazykem, protože jeho vykloubené ruce už to nedokázaly. Na následky mučení zemřel 17. března 1620 v městském vězení, které bylo v letech 1672–1673 přestavěno na kapli sv. Jana Sarkandra.